Co bylo včera není dnes
Původně se tento krátký příspěvek jmenoval „Teplo a teplo“, ale s publikací jsem pár dní otálel a situace za okny vypadá diametrálně jinak. Všude je krásně bílo a neustále sněží. Je to čas, kdy je třeba udělat pár fotografií, aby si mohli naše děti připomínat, že sníh opravdu existuje. Prozatím byla zima opět opravdu zvláštní. Plná enormních teplot v plusových hodnotách. Před pár dny to vypadalo na pěkný západ slunce a tak jsem popadl fotoaparát a hurá na kopec.
I když to nakonec na obloze nevyšlo jak jsem si přál, přesto jsem si pěkně vyvětral hlavu. Tohle fotografování je, pro mne ryze zdravotní záležitost. Dnes vám přináším stařičkou lípu, která mezi poli stojí notná desetiletí a která má to nejlepší za sebou. Usychá, slábne a nakonec se při poryvech větru rozlomí. A až zmizí, zůstane na onom místě stát boží muka, která se léta letoucí schovávala ve stínu jejího větvoví.
Tahle lípa je pro mne symbolem! Za komunistů, jsme směrem na tuto lípu s tátou natáčeli televizní anténu a chytali tak signál rakouské televize. Obraz nebyl nijak extra kvalitní, ale byl to závan jakési svěžesti… Vždy když jsem u ní, uvědomuji si, že se jednoho dne podívám ze střechy tam mezi lány na horizontu, a ona tam už nebude. Ale zároveň si uvědomuji, že ačkoliv jednou zmizí, pro mne tam bude stále, tak jako tehdy, když jsme s bratrem jako malí kluci sledovali na RTL „Tom a Jerry“. Zkrátka slovy Zdeňka Svěráka z Cimrmanovské hry Záskok: „ Té lípy se nevzdám!“
