Divadlo v Táboře aneb ochotnický Betlém….
V loni po Novém roce, tedy 2.1., jsem s rodinou vyrazil na čtyři dny do jižních Čech k bratrovi. Fidlátka, jak říkával můj děda holič brašně s holičskou výbavou a já teď batohu s fototechnikou, jsem si bral samozřejmě sebou. Jednak vždycky může být co k fotografování a jednak bych si bez výbavy připadal jako bez ruky! A také jsem měl v plánu udělat fotografie z ochotnického představení muzikálu Betlém, které se mělo hrát 3.1. v kostele „Proměnění Páně“ na Žižkově náměstí v Táboře.
Těšil jsem se na to, že budu u poslední zkoušky a hned na to uvidím představení. Že budu moci nasát atmosféru „vaření i servírování“ a že budu dopředu vědět co zhruba přijde. To poslední je pro zdařilé fotografie úplně nejdůležitější. Nevadilo mi ani to, že jsem v kostele za těch pár hodin, byť dobře oblečen, pěkně prochladl. O to větší můj obdiv patřil účinkujícím.
Když přišlo představení, byl jsem na vše připraven. Alespoň jsem si to myslel. Ale popravdě, jsem byl velmi mile překvapen. To co jsem viděl, bylo dalece vzdáleno pouhému amatérismu a kostýmy mi doslova vyrazily dech. Byla to paráda, kterou jsem nečekal, ačkoliv jsem se zúčastnil poslední zkoušky.
Ta totiž probíhala v civilním oblečení a po jednotlivých scénách tak nějak na přeskáčku. Zapomněl jsem na chlad a soustředil se na fotografování, abych zaznamenal atmosféru toho co jsem měl před sebou! Bylo důležité skloubit bleskové světlo se světelnou atmosférou, kterou vytvářeli osvětlovači. Rozhodně jsem nechtěl jejich práci ze scény vymazat příliš silným bleskem.
Světelná atmosféra příběhu je stejně důležitá, jako jakýkoliv herec na place, protože dotváří příběh, vzbuzuje emoce, zhutňuje prožitky. Byl bych špatný fotograf, kdyby na mých fotografiích nebyla ta práce vidět celá.
